Test Citroën Spacetourer – Prostor pro zážitky

Pro praktická auta mám slabost. Líbí se mi, že při vývoji někdo myslel na rodiny a každodenní život. Značka Citroën má v této oblasti co nabídnout, vrcholem nabídky je model Spacetourer v prodloužené verzi Business. Právě tento „autobus“ jsem si vybral pro týdenní testování. Naplánoval jsem si tak řadu projížděk na delší tratě, kde bude tento vůz trávit nejvíce času.

Design
Model Spacetourer není kdovíjaký originál, jednoduše si ho spletete s modelem ProAce či Travellerem. Právě tato trojice tak trochu tahá za jeden provaz. Základem je spolupráce koncernu PCA. Krom Citroënu tak stejnou karoserii a techniku naleznete pod značkou Peugeot a Toyota. Po designové stránce se Citroën prezentuje nejvíce dobráckým a sympatickým výrazem, zatímco dvojička kolegů se prezentuje poněkud dravěji. S karoserií o celkové délce 5.308 milimetrů nelze tvořit zázraky, Spacetourer je tak klasickým zástupcem osobní verze dodávky. Líbivým dojmem působí propojení chromové lišty vytvářející logo automobilky s xenonovými světlomety. Ty jsou v případě vyšší výbavy s označením Shine v ceně, jinak se připlácí celkem 19 000 Kč. Účinnost světlometů je na dobré úrovni, vzhledem k vyššímu zasazení světlometů do karoserie jsem se obával možného oslňování, nicméně za celý týden jsem se nesetkal s nařknutými řidiči v protisměru. Na zádi potěší možnost otevření pouze prosklené části pátých dveří. Na sídlišti či na přecpaných parkovištích je celkem problém otevřít rozměrné víko zavazadelníku. Naopak v přírodě či na odpočívadle oceníte vytvoření krásného přístřešku, kde se schováte před sluncem či deštěm. Testovaný kousek v hnědé metalické barvě v kombinaci s výrazným tónováním skel působí až moc smutně.

Interiér
Bonusem za vyšší stavbu karoserie je bezpochyby velmi komfortní nastupování a ukázkový výhled z vozidla. Ihned po usednutí potěší kvalitní sedadla, jež jsou nastavitelná pouze manuálně. Disponují loketní opěrkou (i u spolujezdce), bohužel šíře loketní opěrky je minimální, což tak trochu ubírá na komfortním posezu. Pochvala však míří ke zpracování multifunkčního volantu, který má příjemně široký věnec a nabízí adekvátní porci tlačítek. Vše je přehledné a již po chvíli děláte vše automaticky. Přehledností potěší i kaplička přístrojového štítu. Ta  nabízí klasické analogové budíky v kombinaci s digitálním palubním počítačem. Středový panel působí opravdu mohutným dojmem, a tak se v něm trochu ztrácí menší obrazovka dotykového multimediálního systému. Ten však pracuje bez větších výhrad. Největším

neduhem jsou tak titěrné plochy jednotlivých písmen při zadávání cílové destinace v navigačním systému. Jelikož testujeme provedení disponující automatickou převodovkou, na středovém panelu nalezneme pouze otočný ovladač. Ten ve mně moc důvěry nevzbuzoval, bohužel úspory jsou v tomto směru důležitější než designové měniče jízdních režimů automatické převodovky. Po celý týden jsem si jízdu užíval. Celkový dojem mi však kazil stísněný prostor pro pravé koleno. Když jsem si nastavil sedadlo a volant tak, abych měl naprosto dokonalý komfort, narážel jsem přesně kolenem do ostré hrany středového tubusu. Musím říct, že po týdnu jsem měl koleno celkem pomlácené. Krom tohoto nedostatku, který však nemůžu zobecňovat, je interiér vlastně bezchybný. Je velkorysý pro každého cestujícího, ať už řídí, nebo sedí ve třetí řadě sedadel. Prostoru je všude na rozdávání. O druhé řadě sedadel snad není třeba ani mluvit. Přístup do té třetí lze praktikovat z obou stran. Místa nad hlavou je stále stejně, potěší odkládací prostory na pití či možnost ventilace díky výdechům na stropu interiéru.

Zavazadelník
Interiér je vyveden v kombinaci 2+3+3, tedy celkem pro osm cestujících. Sedadla ve druhé řadě jsou dělená v poměru 2/3 – 1/3, stejně tak i v případě třetí řady. Všechna sedadla nabízí možnost úplného vyjmutí či sklopení. V jednom okamžiku tak máte mikrobus pro volejbalový tým, do minutky pak ze Spacetourera uděláte stěhováka na celý dětský pokojíček. Variabilita je v tomto ohledu přímo ukázková. Pokud se budeme bavit o uspořádání pro osm cestujících, za třetí řadou sedadel zbývá celkem 1.384 litrů dle metody VDA (měřeno po strop). Pokud bychom sedadla třetí řady vyjmuli, zvětšíme tím objem na 2.932 litrů. Maximální přepravní objem dle metodiky VDA je 4.554 litrů. Úctyhodná hodnota, která nevypadá dobře jen a pouze na papíře. Ve skutečnosti je objem opravdu famózní, v kombinaci s rovnou podlahou skrze celý vůz je nakládání a vykládání o poznání jednodušší. Počítat se však musí s opravdu velkými pátými dveřmi. V případě potřeby vytáhnutí jediného zavazadla ze zavazadelníku potěší možnost otevření pouze prosklené části.

Jízda
V nabídce motorizací nalezneme dva vznětové agregáty. Slabší patnáctistovka disponuje výkonem 120 koňských sil a je spjata s šestistupňovou manuální převodovkou. Střední cestou je dvoulitr s výkonem o 30 koní vyšším, nežli v případě základní jednotky. I zde je k dispozici pouze manuální převodovka. Vrcholem nabídky a motorem, jenž pracuje pod kapotou testovaného vozu, je 2,0 BlueHDi s výkonem 177 koňských sil. Jednotka je v tomto případě spárována s automatickou osmistupňovou převodovkou AISIN.

Výkonově a vzhledem k zaměření vozu bych volil minimálně slabší dvoulitr, patnáctistovka dozajista dokáže s vozem pracovat, točivý moment i v tomto případě disponuje hodnotou 300 Nm při 1.750 otáčkách za minutu. Pokud však plánujete pořídit Spacetourera jako minibus či osobní dodávku do podnikání, určitě bych vzhledem k vyšší zatíženosti vozu volil právě dvoulitrovou jednotku. Spojení s osmistupňovým automatem pracuje na výbornou, krom zvýšení cestovního komfortu je jízda příjemně komfortní a plynulá. Přeřazení jednotlivých rychlostních stupňů je plynulé, bez větších neshod mezi výkonem a chodem automatické převodovky. Výkon 177 koňských sil tak dokáže i se Spacetourerem o pohotovostní hmotnosti přes 2 000 kilogramů slušně zacvičit. Potěší opravdu slušný zátah od nízkých otáček a opravdu velkorysá hodnota točivého momentu. Na 400 Nm při 2 000 otáčkách za minutu je opravdu maximální spolehnutí. Podvozek zvládá velké spektrum nerovností, při nižším obsazení je třeba počítat s lehčí zádí, která si ráda odskočí do strany. Již v základu nabízí Citroën sedmnáctipalcové hliníkové disky kol, které i díky vyššímu profilu pneumatiky přispívají ke komfortnější jízdě. Nejlépe se budete cítit na dlouhých štrekách na dálnici, zde podvozek a celkově řízení nabízí vysokou dávku jistoty a stability. Motor a kabina vozu je velmi dobře odhlučněna, proto není problém strávit za volantem hodiny bez známky větší únavy.

Verdikt
Citroën Spacetourer je bezesporu komfortní dálniční křižník. Potěší prostorným a variabilním interiérem, výkonnou dvoulitrovou jednotkou a skvělou automatickou převodovkou. Drobné nedostatky shledávám především v menší obrazovce multimediálního navigačního systému a ve stísněném prostoru pro pravé koleno řidiče. A pro koho že je vlastně tento vůz primárně určen? Škála zájemců může být pestrá – sportovní kluby, podnikatelé, cestovatelé či rodinní dobrodruzi. Co se týče cenové politiky, tak začínáme na 816 750 Kč v základní verzi. Pokud se dostaneme na specifikaci testovaného kousku, vyšplháme se až k částce 1 200 000 Kč. Při koupi Spacetourera je velmi důležité, jakou zvolíte variantu karoserie, uspořádání interiéru a v neposlední řadě i motorizaci. Na silnicích tak spíše potkáte prostřední verzi s uspořádáním pro pět cestujících, kde se s přehledem můžete vejít do jednoho milionu. Prostoru je pro všechny dostatek, ať je vás pět či rovnou osm. Tak pokud kolem sebe máte skvělou početnou rodinu či skvělou partu, nasedněte a vyrazte vstříc novým zážitkům. Společně, pod jednou střechou!

Celkové hodnocení: 95 %
Průměrná spotřeba: 7,1 l/100 km
Cena testovaného vozu: od 1 210 000 Kč (výbava SHINE, verze XL)

Sdílet na Facebook